Svatá Anežka Česká z rodu Přemyslovců.

Svatá Anežka Česká

Svatá Anežka (1211 – 1282) byla nejmladší dcerou českého krále Přemysla Otakara I. Několikrát se měla vdávat. Dvakrát ji dokonce požádal o ruku císař Fridrich II., v letech 1228 a 1233. Anežka odmítla a nakonec vstoupila do kláštera. (Odmítnout takového prostopášníka by možná nebylo až tak těžké, až na to, že… to byl císař.)

Anežský klášter, který Anežka založila, byl první zaalpský klášter klarisek, řádu založeného sv. Klárou, „sazeničkou svatého Františka“ (klarisky byly první ženy-františkánky). Anežka se v něm (díky svému původu samozřejmě) stala abatyší a vedla jej v duchu ještě větší askeze, než bylo tehdy v mimořádně přísných klášterech klarisek obvyklé. Její obláčka (obřad přijetí do kláštera) nesla atributy královské svatby a mluvilo se o ní po celé Evropě.

Když v době vrcholného středověku vstoupila do kláštera příslušnice vysoké šlechty, měla obvykle četná privilegia. Například nepřipadalo v úvahu, že by vařila. U klarisek to platilo mnohem méně a sv. Anežka se nechtěla lišit od ostatních sester. Obětavě sloužila ostatním sestrám i nemocným, o které se klášter staral.

„Vynikající panna se neštítila topit v sále ani pracovat v kuchyni pro konvent sester, ale také připravovat svýma přečistýma rukama s velkou pečlivostí zvláštní jídla, která posílala nemocným a slabým bratřím, starostlivá jako Kristova služebnice Marta pečovat o Pána v jeho chudých.“

(Legenda svaté Anežky České. Pozn.: „Legenda“ neznamená to, co dnes rozumíme slovem „mýtus“, tedy z velké části vymyšlené vyprávění. Bylo to standardní označení pro životopisy svědků víry. Tato legenda je považována za značně hodnověrnou.)

Sv. Anežka pečuje o nemocného

V té době ještě žila svatá Klára, zakladatelka řádu. S Anežkou udržovaly čilou korespondenci – vždyť Anežský klášter patřil k prvním a nejdůležitějším domům řádu ve střední Evropě. Dochovaly se čtyři dopisy sv. Kláry Anežce, velmi krásné.

Svatá Klára, jedna z největších mystiček celého středověku, byla skutečnou duchovní matkou svaté Anežky! Žel, dopisy Anežky Kláře se nedochovaly.

Velmi se raduji a plesám v Pánu, když slyším zvěsti o Vašem bezúhonném životě, které se nedostaly jen ke mně, nýbrž se šíří snad po celém světě. (…) ačkoli jste nade všechny ženy mohla užívat cti a slávy tohoto světa jako manželka vznešeného císaře, jak by se slušelo na vaši i jeho velikost, tím vším jste z celé duše opovrhla a z celého svého srdce zvolila svatou chudobu a život v přísné kajícnosti.

…

Proto jsem se rozhodla zapřísahat Vaši vznešenost a svatost, jak jen mohu, pokornými prosbami pro lásku Krista, abyste pevně setrvala v jeho službě, rostla od dobrého k lepšímu, od ctnosti ke ctnosti, aby ten, jemuž z celého srdce sloužíte, ráčil Vám uštědřiti vytouženou odměnu.

Z prvního listu sv. Kláry sv. Anežce

Co už držíš, drž pevně! Co konáš, konej vytrvale a nikdy neopouštěj, ale klidně, radostně a hbitě jdi po cestě k velké blaženosti v tichém následování. (…) a řiď se radami našeho nejdůstojnějšího bratra Eliáše, generálního ministra (…) Kdyby Ti někdo říkal nebo namlouval něco jiného, co by odporovalo Tvé dokonalosti a povolání Božímu, i kdybys mu byla povinna úctou, nenásleduj jeho rad, ale objímej chudičkého Krista jako chudá panna

Z druhého listu sv. Kláry sv. Anežce

Ponoř svou mysl do zrcadla věčnosti, svou duši do blaha slávy, své srdce do krásy božské podstaty. A když budeš takto uvažovat o Bohu, celá se přetvoř v obraz jeho božství…

Ze třetího listu sv. Kláry sv. Anežce

Do tohoto zrcadla se denně dívej, královno a snoubenko Ježíše Krista, v něm ustavičně pozoruj svou tvář, (…) viz v tom zrcadle chudobu toho, jenž leží v jeslích, zavinutý v plénky. Podivuhodná pokoro! Úžasu hodná chudobo! (…) Ve středu zrcadla viz pokoru a blahoslavenou chudobu, nesčíslné práce a námahy, jež vytrpěl, aby vykoupil lidstvo. Na konci zrcadla pak s úžasem pohleď na nevýslovnou lásku, s níž se rozhodl trpět na dřevě kříže a zemřít nejpotupnější smrtí. Toto zrcadlo, zavěšené na dřevě kříže, napomínalo kolemjdoucí: ´Vy všichni, kteří jdete cestou, pozorujte a vizte, je-li bolest jako bolest moje!´(…) Kéž tedy, královno nebeského Krále, vzplaneš tímto žárem lásky!

Ze čtvrtého listu sv. Kláry sv. Anežce. Tento dopis napsala sv. Klára v roce 1253, posledním roce svého života.

Svatá Klára z Assisi

Svatá Anežka založila také špitál a rytířský mužský řád křížovníků s červenou hvězdou. Její svatořečení 12. 11. 1989 papežem Janem Pavlem II. bylo předehrou pádu komunismu v Československu, podle mého názoru možná jeho rozhodujícím impulsem – alespoň v duchovním řádu věcí. Komunistický režim tehdy překvapivě povolil, aby do Říma odjelo několik tisíc českých poutníků.

Anežka patří bezpochyby k největším osobnostem českých dějin.

Svatá Anežko, přimlouvej se u Boha za náš národ a za celou Evropu!

Citáty v tomto článku pocházejí ze skript Institutu františkánských studií Spiritualita Svaté Anežky České. Je to velmi čtivě napsaný text, který vám doporučuji k přečtení, jen nezapomeňte na to, že nejde o historickou, ale o duchovní studii. Její autorkou je sestra Ludmila Pospíšilová OSF.