Kaple Svaté Anežky České

Fotogalerie

Fotogalerie

Fotogalerie

Fotogalerie

Fotogalerie

Fotogalerie

Fotogalerie

Fotogalerie

Fotogalerie

Fotogalerie

Fotogalerie

Fotogalerie

Fotogalerie

Fotogalerie

Fotogalerie

Fotogalerie

Fotogalerie

Fotogalerie

Fotogalerie

Fotogalerie

Fotogalerie

Fotogalerie

Fotogalerie

Fotogalerie


Kaple Svaté Anežky České

Konečně nadešel dlouho očekávaný den 24. září 2011 – den, který jsme stanovili jako den vysvěcení naší nově postavené obecní kaple.  Počasí nám přálo, bylo krásné slunečné odpoledne babího léta. Média se snažila propagovat naši slavnost, a tak se ve 14.00 hodin sešlo na Petrově Hůrce odhadem přes tři sta osob.  Kaple byla zasvěcena svaté Anežce České, jejíž 800. výročí narození jsme toho roku oslavili. Základní kámen posvětil papež Benedikt XVI.  Kapli vysvětil českobudějovický biskup Mons. Jiří Paďour. Svou přítomností na svěcení nás poctil i páter František Hranáč.

 

Obecní kaple v Holubově byla postavena z iniciativy zdejšího starosty pana Jaroslava Fraňka, který bohužel dne 18.2.2017 zemřel, z jeho projevu na svěcení kaple vyjímáme:

„Nyní mi dovolte, abych vzpomněl, jak se vše odehrálo.

Starostuji v Holubově už 17. rok. Pro tuto práci se člověk musí stát patriotem, a já jsem se jím stal a nejen já, sám bych nic nezmohl, kdybych neměl podporu zastupitelstva a občanů. Myslím si, že se nám společně podařilo udělat v obci dost práce a nemusíme se stydět říci, že naše obec vzkvétá. O tom však nechci psát, rád bych se zmínil o tom, co nám v obci scházelo a co bylo snem nejen mým, ale i mnoha dalších přátel -   postavit v Holubově kapli.  Ten sen se stal skutečností – kaplička stojí a pro všechny, kdo se o ni jakýmkoliv způsobem zasloužili, je to jistě velká událost.

Přál bych si, aby se ta naše kaplička stala místem, které budou lidé, ať už věřící nebo nevěřící, vyhledávat, právě pro její polohu. Jedni zde najdou klid k modlitbě, druzí k relaxaci a uklidnění v dnešní uspěchané době.

Kapli jsme postavili z veřejné sbírky, z darů sponzorů, občanů a přátel Holubova.

 

Rád bych poděkoval všem, kteří se o naše společné dílo zasloužili. Na prvním místě děkuji tomu, s nímž jsem myšlenku postavit kapli řešil již před mnoha lety, a to je akademický architekt Vojtěch Storm, který kapli zdarma vyprojektoval a pak jsme společně, ještě s Ing. Petrem Čížkem provedli stavbu veškerými úskalími a dovedli ji ke zdárnému konci.

 

Poděkování patří všem, kteří se jakýmkoliv způsobem podíleli na tom, že dnes naše kaplička stojí. Všichni pracovali zdarma bez nároku na odměnu.

Vezmu to v pořadí, jak vše probíhalo:

Pan Miloš Valenta daroval obci pozemek na výstavbu kaple.

Část pozemku daroval i pan František Frojda.

První geodetická kancelář Ing. Petr Picek zaměřil pozemek i kapli.

Zemní práce provedl pan Ladislav Hruška.

Pan Josef Bürger daroval dřevo na stavbu ze svého lesa.

Manželé Jiřina a Milan Kalkušovi Pila Holubov nařezali dřevo na vazbu.

Radek Gutwirth fi. Evocati daroval materiál na elektrickou přípojku.

Bohumil Vaněk dodal materiál a provedl elektroinstalaci.

Pokrývačské práce zajistila firma Pokrývačství Bušta.

O oltář se postaral Ing. Zdeněk Pavliš, firma Prefa Hubenov

Dveře do kaple vyrobil truhlář pan Jan Foltýn.

Pan Pavel Mařík zase zajistil drobné truhlářské práce.

Pan Jan Novák  z Holubova  kapli vydláždil.

Významně nám vypomohla i místní firma Grafobal Bohemia,s.r.o. dříve Artypa.

Pan Jan Dítko zaznamenal celý průběh stavby na DVD, které bude uloženo u kroniky.

 

Poděkování patří všem občanům, přátelům a známým, kteří přispěli do veřejné sbírky dle svých možností. Složené částky se pohybovaly od 20 korun do 20 tisíc a vybráno bylo celkem 265 897,- Kč.  Tato částka by sama o sobě nestačila, největší podíl tvořili sponzorské dary v práci, materiálu, pozemcích a podobně. Odhadovaná cena kaple činí zhruba 2. 000 000,- Kč.

Seznam dárců je dlouhý, zde ho číst nemohu, ale bude uložen do obecní kroniky.

 

Teď to vypadá, že jsem zapomněl na ty nejvýznamnější dárce, bez nichž by kaple nestála a nebylo by co oslavovat. Nebojte se, nezapomněl, záměrně jsem si je nechal na konec.

Upřímně děkuji generálnímu řediteli firmy Kámen a písek Český Krumlov-panu Ing. Otakarovi Veselému, který kromě toho, že nám daroval kámen na  stavbu a  štěrk na cestu, nakonec zafinancoval zvon, který se stane duší naší kapličky. A věřte, že to nebyla malá částka.  Právě proto jsme se dohodli, že i když je naše kaplička zasvěcena svaté Anežce České, zvon zasvětíme patronce horníků a pokrývačů svaté Barboře. Zvon  odlévala firma Leticie Vránové - Dytrychové v Brodku u Přerova.  Instalaci provedl Rostislav Bouchal fa Boroko, Brodek u Přerova.

Poslední upřímné poděkování patří jednomu z největších sponzorů Ing. Martinu Křivánkovi a jeho otci Janu Křivánkovi. Firma Tesařství Křivánek  zajistila veškeré práce od dřeva  - šalování, krov, světlík, lavice,  ambon a  kříž.

Moc všem děkuji. 

 

J. Franěk, starosta


Slovo o stavbě kaple na Petrově Hůrce

Od počátku byla zamýšlena jako kaple ekumenická, pro liturgii a obřady malé skupiny osob (křty, svatby, poslední rozloučení) a zvláště pro soukromou meditaci, k rozhovoru s Bohem a se sebou samým, které je v dnešní době obzvláště třeba. Tomu odpovídá situování v krajině, na kopci, kde je jen vítr a oblaka, v místě klidu, osamění, volnosti a usebrání, vysoko nad každodenní pulzací života a ruchem v údolí (původně se uvažovalo o umístění na staré návsi v Holubově). Již stoupání vzhůru (na rozdíl od pouhého docházení) vyjadřuje jistou oběť v očekávání zvláštnosti takového místa, než jen rozhledu po okolí. Meditativní prostor nemůže poskytnout volná příroda, ani rozlehlý kostel. Vybrané místo, na jednom z doprovodných návrší Kleti, je prý místo magické se silnou energií, já myslím, že až víra posvěcuje místo, které svou polohou a tvarem vzbuzuje posvátnost.

Kaple je šestiboký centrální prostor, který odpovídá myšlence oltáře obráceného do středu a přítomnosti Krista uprostřed společenství. Starší tradice basilikální, požadovaná pak Tridentským koncilem, byla podélná směrem k průčelnímu oltáři. Přesto snem architektů byl po celou dobu prostor centrální, kruhový (nebo také polygonální),  který vyjadřuje kosmické uspořádání nebeské sféry jak dosvědčují četná baptisteria a ojedinělé kaple z gotické a hlavně z renesanční doby. Připomeňme si také české románské rotundy (ty ovšem s přilehlou apsidou pro oltář), i čistě kruhovou kapli sv. Kříže v nedalekém Rojšíně z poloviny 19. stol. Vnitřní prostor, stěny a krov, je zformován tak, aby přiléhal k vepsané kouli, jak bývalo zvykem už v antice - v římském Pantheonu. Vstupní průčelí se zvoničkou na vrcholu, pak vzdáleně připomíná návesní kaple na Českobudějovicku.

Tradiční orientace kaple by měla směřovat k východu, aby první paprsek světla při jitřní mši vycházel nad oltářem. Kruh sice orientaci nemá, ale směr východu Slunce by měl být proti vstupu, my jsme však byli nuceni vstup orientovat logicky proti hlavnímu pohledu a příchodu od silnice, tedy v opačném směru. (Hledáme zároveň také čistě pěší přístup odbočkou od zelené značky na Kleť.) Dost nás to mrzelo, protože kosmickou orientaci považujeme za přirozenou, až jsme zjistili, že tento názor vychází basilikálního uspořádání a naopak Šalamounův chrám v Jeruzalémě i antické řecké a první křesťanské chrámy byly orientovány k západu, tak aby první paprsky Slunce o jarní a podzimní rovnodennosti dopadaly od dveří na oltář, neboli aby kněz stojící za oltářem byl obrácen k východu. Tuto orientaci naše kaple přesně dodržuje a je zvýrazněna prosklenou štěrbinou za oltářem, která zároveň prolamuje uzavřenost dolního prostoru. Na tuto osu navazuje uspořádání okolo oltáře. Symetrie je božská a vyjadřuje řád (ale neměla by být z bezradnosti zneužívána). Symetricky by měly být umístěny svíce na oltáři, protože jde spíše o symbol než o funkci, symetricky by měl být umístěn před oltářem i ambon, aby byl zdůrazněn význam bohoslužby slova.

Oltář, posvátné obětiště, má prostý tvar písmene T bez ozdob nebo náběhů. Je to symbol již předkřesťanský a pravděpodobně původní tvar Kristova kříže. Jako znamení se zřejmě vyvinul z egyptského ankhu, symbolu života a nesmrtelnosti. Křesťanská tradice jej zná jako crux commisa, kříž vklíněný, také Antonínský podle egyptského svatého poustevníka. Podobnou vážnost a strohost má trámový kříž latinský, který visí nad oltářem a ovládá celý horní prostor kaple.  Zmíněná vážnost, jednoduchost a bezozdobnost někomu bude připadat pustá a prázdná. Jejím záměrem je zvýraznit symboly ve své drsné jednoduchosti, které podněcují přemýšlení, v protikladu k zdobnému zbožnému kýči, který se snaží vsugerovat líbivou, podrobnou a hotovou představu, která je většinou falešná ale nenamáhá mozek. Pravdivý posvátný prostor není snůškou laciných devocionálií.

Nepřítomnost zdobnosti má vyvážit vztah k prostředí, zasazení do krajiny, respektování jejího měřítka a lidského měřítka stavby. A potom volba příjemných přírodních materiálů: keramické tašky a bílá omítka, sokl z místního kamene -granulitu, uvnitř pak je to otevřený dřevěný krov s prkenným obitím, bílé stěny s podlahou z cihelných šestihranných dlaždic a vybavení z přírodního dřeva.  Ze soudobých materiálů je to oltář z pohledového betonu, který má vyjadřovat moderní konstrukční pevnost, protože kámen je dnes už chápán jako dekorativní materiál, a pak skleněné plochy světlíku a čelní štěrbiny.

Pohodlí po mém soudu nepatří na posvátné místo. Lavice, jakési sedile, podél stěn jsou určeny starým lidem, ostatní mohou stát, jak bývalo zvykem v našich kostelích až do barokní doby (která se vyznačovala dlouhým kázáním a hudebním doprovodem slavných mší) a jak postačuje dosud u pravoslavných a kde jsou obřady obzvlášť dlouhé.

Při svěcení za účasti množství lidí vyvstala potřeba rozšíření liturgického prostoru na otevřené prostranství. Ambon, čtecí pult, jsme proto umístili před průčelí kaple, kde se konala bohoslužba slova, přijímání a závěrečné požehnání, kdežto bohoslužba eucharistie se konala uvnitř kaple (s ozvučením prostranství) jako v sanktuáriu, posvátném místě, podobně jako ve středověkém presbytáři, který byl uzavřen lettnerem či jako dosud v byzantské liturgii ikonostasem.

Nakonec je třeba se zmínit o spolupráci mezi zadavatelem, projektantem a řemeslníky, která doprovází každé dílo a rozhoduje o výsledném účinu. S panem starostou jsme se vzájemně ovlivňovali, přesvědčovali a doplňovali, stejně jako s těmi, kteří měli na starosti stavbu. S řemeslníky, jsem se žel setkával málokdy, ale byli to oni, kteří dali dílu konečnou podobu. Pokud vznikly potíže, pramenily bez výjimky z dnešní zažité praxe novodobých technologií, materiálů, módních zpracování povrchů a předsudků o dokonalosti a odolnosti stavby, běžných u dnešních rodinných domů. Jestliže v gotické době byl architekt trvale přítomen v huti, od doby baroka je nutný předpoklad dokonalé souhry, porozumění a důvěry v dotváření stavby, mezi projektantem a mistrem řemeslníkem, protože se setkávají výjimečně, všechno se předvídat a nakreslit nedá a podrobné plány stejně málokdo bere na vědomí.

Obětavost těch, kteří kapli věnovali pozemek, peníze, vlastní práci i materiál, mi připomnělo svědectví z roku 1144 o stavbě katedrály v Chartres: "bylo vidět věřící jak se zapřahají do kár naložených kamením, dřívím, obilím a vším možným, čeho je při práci na katedrále zapotřebí. Její věže vyrůstaly do výše jakoby kouzelnou mocí." Pro mne byla tato práce, v mém věku poctou a děkuji panu starostovi Fraňkovi, že si mne vybral jako projektanta, ačkoliv k tomu neměl žádný zvláštní důvod.

Styl stavby lze označit jako rustikální, ale vyjadřuje prosté, přímočaré pojetí zbožnosti, která "bezprostředně chápe podstatu věcí, takže duch se noří do sebezapomnění a stává se čistým, vůle, bolesti a času zbaveným." Nejde o samoúčelně moderní výraz za každou cenu, který by byl určen jen pro odbornou publicitu. Kaple je věnována především místním lidem a návštěvníkům Kleti. Myslel jsem při tom na svého otce Břetislava, rovněž architekta, a návrh jsem dělal k uctění památky padesátého výročí jeho úmrtí roku 1960.

 

Vojtěch Storm


Svatá Anežka Česká, princezna země i nebe

Svatá Anežka Česká z rodu Přemyslovců.

Svatá Anežka Česká

Svatá Anežka Česká

Svatá Anežka (1211 – 1282) byla nejmladší dcerou českého krále Přemysla Otakara I. Několikrát se měla vdávat. Dvakrát ji dokonce požádal o ruku císař Fridrich II., v letech 1228 a 1233. Anežka odmítla a nakonec vstoupila do kláštera. (Odmítnout takového prostopášníka by možná nebylo až tak těžké, až na to, že… to byl císař.)

Anežský klášter, který Anežka založila, byl první zaalpský klášter klarisek, řádu založeného sv. Klárou, „sazeničkou svatého Františka“ (klarisky byly první ženy-františkánky). Anežka se v něm (díky svému původu samozřejmě) stala abatyší a vedla jej v duchu ještě větší askeze, než bylo tehdy v mimořádně přísných klášterech klarisek obvyklé. Její obláčka (obřad přijetí do kláštera) nesla atributy královské svatby a mluvilo se o ní po celé Evropě.

Když v době vrcholného středověku vstoupila do kláštera příslušnice vysoké šlechty, měla obvykle četná privilegia. Například nepřipadalo v úvahu, že by vařila. U klarisek to platilo mnohem méně a sv. Anežka se nechtěla lišit od ostatních sester. Obětavě sloužila ostatním sestrám i nemocným, o které se klášter staral.

„Vynikající panna se neštítila topit v sále ani pracovat v kuchyni pro konvent sester, ale také připravovat svýma přečistýma rukama s velkou pečlivostí zvláštní jídla, která posílala nemocným a slabým bratřím, starostlivá jako Kristova služebnice Marta pečovat o Pána v jeho chudých.“

(Legenda svaté Anežky České. Pozn.: „Legenda“ neznamená to, co dnes rozumíme slovem „mýtus“, tedy z velké části vymyšlené vyprávění. Bylo to standardní označení pro životopisy svědků víry. Tato legenda je považována za značně hodnověrnou.)

Sv. Anežka pečuje o nemocného

Sv. Anežka pečuje o nemocného

V té době ještě žila svatá Klára, zakladatelka řádu. S Anežkou udržovaly čilou korespondenci – vždyť Anežský klášter patřil k prvním a nejdůležitějším domům řádu ve střední Evropě. Dochovaly se čtyři dopisy sv. Kláry Anežce, velmi krásné.

Svatá Klára, jedna z největších mystiček celého středověku, byla skutečnou duchovní matkou svaté Anežky! Žel, dopisy Anežky Kláře se nedochovaly.

Velmi se raduji a plesám v Pánu, když slyším zvěsti o Vašem bezúhonném životě, které se nedostaly jen ke mně, nýbrž se šíří snad po celém světě. (…) ačkoli jste nade všechny ženy mohla užívat cti a slávy tohoto světa jako manželka vznešeného císaře, jak by se slušelo na vaši i jeho velikost, tím vším jste z celé duše opovrhla a z celého svého srdce zvolila svatou chudobu a život v přísné kajícnosti.

Proto jsem se rozhodla zapřísahat Vaši vznešenost a svatost, jak jen mohu, pokornými prosbami pro lásku Krista, abyste pevně setrvala v jeho službě, rostla od dobrého k lepšímu, od ctnosti ke ctnosti, aby ten, jemuž z celého srdce sloužíte, ráčil Vám uštědřiti vytouženou odměnu.

Z prvního listu sv. Kláry sv. Anežce

Co už držíš, drž pevně! Co konáš, konej vytrvale a nikdy neopouštěj, ale klidně, radostně a hbitě jdi po cestě k velké blaženosti v tichém následování. (…) a řiď se radami našeho nejdůstojnějšího bratra Eliáše, generálního ministra (…) Kdyby Ti někdo říkal nebo namlouval něco jiného, co by odporovalo Tvé dokonalosti a povolání Božímu, i kdybys mu byla povinna úctou, nenásleduj jeho rad, ale objímej chudičkého Krista jako chudá panna

Z druhého listu sv. Kláry sv. Anežce

Ponoř svou mysl do zrcadla věčnosti, svou duši do blaha slávy, své srdce do krásy božské podstaty. A když budeš takto uvažovat o Bohu, celá se přetvoř v obraz jeho božství…

Ze třetího listu sv. Kláry sv. Anežce

Do tohoto zrcadla se denně dívej, královno a snoubenko Ježíše Krista, v něm ustavičně pozoruj svou tvář, (…) viz v tom zrcadle chudobu toho, jenž leží v jeslích, zavinutý v plénky. Podivuhodná pokoro! Úžasu hodná chudobo! (…) Ve středu zrcadla viz pokoru a blahoslavenou chudobu, nesčíslné práce a námahy, jež vytrpěl, aby vykoupil lidstvo. Na konci zrcadla pak s úžasem pohleď na nevýslovnou lásku, s níž se rozhodl trpět na dřevě kříže a zemřít nejpotupnější smrtí. Toto zrcadlo, zavěšené na dřevě kříže, napomínalo kolemjdoucí: ´Vy všichni, kteří jdete cestou, pozorujte a vizte, je-li bolest jako bolest moje!´(…) Kéž tedy, královno nebeského Krále, vzplaneš tímto žárem lásky!

Ze čtvrtého listu sv. Kláry sv. Anežce. Tento dopis napsala sv. Klára v roce 1253, posledním roce svého života.

Svatá Klára z Assisi

Svatá Klára z Assisi

Svatá Anežka založila také špitál a rytířský mužský řád křížovníků s červenou hvězdou. Její svatořečení 12. 11. 1989 papežem Janem Pavlem II. bylo předehrou pádu komunismu v Československu, podle mého názoru možná jeho rozhodujícím impulsem – alespoň v duchovním řádu věcí. Komunistický režim tehdy překvapivě povolil, aby do Říma odjelo několik tisíc českých poutníků.

Anežka patří bezpochyby k největším osobnostem českých dějin.

Svatá Anežko, přimlouvej se u Boha za náš národ a za celou Evropu!

Citáty v tomto článku pocházejí ze skript Institutu františkánských studií Spiritualita Svaté Anežky České. Je to velmi čtivě napsaný text, který vám doporučuji k přečtení, jen nezapomeňte na to, že nejde o historickou, ale o duchovní studii. Její autorkou je sestra Ludmila Pospíšilová OSF.